14.7.2013 Brněnský psí víkend

Lancelotkovi první agi závody a Berňoškovi první oficiální závody. Takže víkend s velkým V.
Po příjezdu jsme všemožně až vztekle stavěli stan obří velikosti. V porovnání s ostatními stany vypadal asi jako hrad. Objevili jsme parčík na venčení, cyklostezku na které jsme se pěkně zapotili při projížďce na bruslích, protože to byl samý kopec a karambol. Vlastně celé odpoledne rychle uteklo, a i když jsem byla unavená jako čert, spát jsem jít nechtěla. Věděla jsem, že budeme stanovat, ale dopředu jsem měla tušení, že to vůbec nebudu snášet dobře. Budík byl natočený na sedm, ale upovídané polky byly časnější a tak jsme vstávali už v šest. Aspoň jsem konečně neměla šanci mít zpoždění a na prezenci jsem stepovala jako první.
Sobota byla Lancelotkův den. Jasně, že je Lencík jednička, ale abych pravdu řekla, trošku jsem ho podceňovala. Děsili mě vzpomínky na uštěkané tréninky, kde Lenc prostě stávkoval a místo obíhaček lovil mou ruku. No, ale co se nestalo! Profík se chtěl ukázat a tuneliádu zaběhl v tom nejrychlejším čase, bez jediného zaváhání, se zodpovědným výrazem ve tváři. Bareliáda taky super. Časově předběhl, tipla bych už skoro dospělého kokříka, ovšem s jednou nepozornou chybkou, kdy netrefil tunýlek. A tak si Lancelotek vyhrál nový obojek, granule Calibra Energy, 2x pamlsky Joy, ale hlavně svůj první pohár!



Únava na něm vůbec nešla znát, ale na mě ano. A tak jsem skoro celé odpoledne prospala v autě. Krásné to bylo probuzení se zprávou, že pojedeme na večeři. Po asi patnáctiminutovém hledání solidně vypadající restaurace, jsem zjistila, že jediné po čem toužím jsou těstoviny a zrovna tady je nemají. Než jsem si stihla uvědomit, že můžeme jít jinam, mé roztržité druhé já už si objednalo řízek s bramborem za krásných dvě sta korun českých -_-. No ještě větší radost jsem měla, když mi přinesli nejméně od rána staré brambory a vysušený kus masa obalený v čemsi. No jo, tam už se asi nevrátím.
Ale zpět do "tábora". Vysedávali jsme si tak v hospůdce. Popíjeli pivečko, když v tom si všimneme, že začínají vyhlašovat tombolu, a tak jakože budeme poslouchat z dálky. No jasně, že po minutě už ani jeden z nás pozor nedával. Možná proto, že jsme si symbolicky koupili jen jeden lístek. A teď k pointě. Vracíme se takhle ke stanu a uvědomíme si, že ještě pořád vyhlašují tombolu, hlavní ceny. Zatím co jsme si nadávali, co jsme možná prošvihli, slyším růžová čtrnáct! A tak máme ještě suvenýr v podobě krýglu s vybroušeným logem Brněnských psích dnů. Večer jsme si užili příjemně nachystaný program započatý ohnivou show, přes pivní soutěže až po volnou zábavu.
Najednou to bylo zase tady. Čas jít spát. No. Do stanu prostě ne. Ani kdybych nespala vůbec. A jediná chytrá věc, která mě napadla, že si ustelu v kufru auta. Ráno mi sice taky nebylo nejlíp, ale podotýkám, že kromě bolavých kolen jsem se vyspala parádně. Každopádně mě hřeje na srdci pocit, že dnes usnu v postýlce.
A oficiální závody? Neděle jsem se hrozně bála, ale když jsem ráno klepala na Raďu, ať odemkne auto a otevře kufr, že bych ráda vstala, nervozita byla fuč. Ovšem můžu říct, že Berný první běh - jumping zaběhl jako profík. Podotýkám, že šel čistě celý běh, včetně slalomu který se učíme čtrnáct dní, a diskl se, trdlo, na nejnesmyslnější překážce, kterou vůbec neměl v cestě. Ale i přes DIS jsem z tohoto běhu měla obrovskou radost. Druhý běh už tak radostný nebyl. Nevím čím to bylo, ale při zkoušce prostě neběhal, nesoustředil se, kašlal na mě. Možná vedrem, možná mi dal jasně najevo, že jeden běh stačí, a že už má dnes odběháno. A tak jsem třetí běh vzdala a jeli jsme domů. My i psi už jsme měli plné zuby stanů, klecí a vedra.


18.5.2013

Lancelotku, jedem se podívat domů.
Ikdyž ne v kompletní sestavě, i tak se dravá zvěř naháněla po dvoře jako splašená a jejich hry připomínali spíš souboje, někdy i na život a na smrt :D. Prokázali svou pravou parsonovskou povahu, když se z nevinných hrátek začalo schylovat do tuhého:). Nezapomněli jsme ani na domácí coursing. Probrali škody na majetku a ostatní maličkosti. Počasí se nám vydařilo a tak jen doufáme, že v budoucnosti poznáme i Jůlinku a Lamberta.




5.5.2013

Jednoznačné je, že jsme spokojení. I přes nestandartnost začátečnických parkurů a hodně nevýrazných překážek jsme si dobře zaběhali a naštěstí nám počasí dovolilo se přezout ze zimních sněhulí do tenisek. Lancelotek velmi potěšil svou štěňěcí poslušností a Bernee neutekl za žádným psem, s nikým se nerval a to je naše největší vítězství. V poslušnosti byl celý roztěkaný a nesoustředěný, ale myslím, že se není čemu divit. První soutěž na jeho prvních závodech :). Potěšilo nás i umístění ve výstavách. Byl to fajn den, pořadatelé sehnali moc pěkné ceny a účast byla opravdu velká, skoro sto psů. Videjko je v přípravě :)


26.3.2013

Usoplená nuda mě opět nutí přemýšlet nad novým členem rodiny. Měla bych dát bokem svůj umíněnej chtíč a zamyslet se trošku racionálně.
Tak vlastně proč? Na co dalšího psíka, když už doma jednoho mám. Protože mám pocit, že Bernee už mi své maximum dal a já chci jít dál. Ne, neodsunu svého vyjimečného Bíglíka na druhou kolej. Budu se o něj starat a věnovat se mu stejně jako jeho parťákovi. Odpovědí je tedy jen touha vychovat stejně dobrého pejska, otevřít nové možnosti ve světě kynologie a pořídit Berneemu kamaráda.


23.3.2013

Ne, tento pátek se mi vážně nechtělo. Nejen, že se mi chtělo spát a byla venku zima. Ona totiž byla zima mnohem větší než minule! Ale z neznámého důvodu jsem prostě chtěla jít. Dokonce ani pobíhání po mini parkurečku mě nezahřálo a navíc už to Bernee nedělá s takovou radostí (tedy kromě tunelu, který dřív nenáviděl). Vlastně všechno co dřív nenáviděl, teď miluje a naopak. Asi je to tím, že jsem se natolik zaměřila na věci, které nám nejdou, že jsem nechala zevšednit věci ostatní. A k tomu všemu jsem se nechala stáhnout blbou náladou, že nám to nejde a nic jsem s tím nedělala. No a pak aby to toho psa ještě bavilo! A tak jsem aspoň otevřela oči. Jo a taky bych se měla dokopat k pokračování v uličce nebo s takovým tempem se slalom nikdy nenaučíme. Tak to je asi vše k mým krátkodobým plánům a odhodláním a z5 k tomu nešťastnému pátku. Opravdu byla hrozná zima a tak jsme odhlasovali jen krátkou procházku, ovšem tu nám překazili naši lovci. Bernee se sice vrátil do deseti minut, ale parsona jsme hledali skoro hodinu. Sice vyběhl za kořistí jako první, ale zastavil se a chtěl se vrátit, jenomže aby pokračoval ho vlastně "přemluvil" Bernee, když vyběhl za ním. A tak jen kašlu, smrkám a pčikám. Hlavně, že se náš Smajlík proběhl! :)


15.3.2013

Už skoro pravidelně každý pátek čekám SMS "půjdeš s námi cvičit a na procházku?". No jasně, že jo. Bernee se přeci těší na všechny a hlavně na Jackie. Jack Russelku, s kterou se dokáže hodiny prohánět po polích a neustále zkoušet, zda by se slečínka nenechala sbalit :).
Když holky trénují na zkoušky, je to pro mě jakási inspirace, kam má směřovat náš trénink a čeho bychom chtěli dosáhnout. Nechápavě zírám na Kimíka, který desetiminuty leží odložen, nevidíc na svou paničku. Tohle jednou musíš zvládnout Bernee.
Bylo mi jasné, že sice budu vypadat jako sněhulák, ale nehodlám dobrovolně umrznout. A tak jsem se nabalila jako do Ruska. Ne, teplota neklesla hluboko pod nulu, ale vítr byl tak silný a mrazivý, že mi byla zima, mnohem víc než v zimě. Biglíka jsem vyzbrojila slušivou mikinkou a mohli jsme vyrazit na cestu. Nabrali jsme Smáju a Akima, u cvičáku jsme přibrali Fairy a Roxy no a Jackie se k nám přidala po cestě. (+ paničky samozřejmě :D) S roztátým sněhem a silným větrem, jsme mohli předvídat, že lovecké pudy našich i neloveckých psů budou nevybouřené. Vydá se jeden a následují ho všichni, teda až na Kimíka. A tak jsme šli pomalu dál, doufajíc že se naši psi umoudří a vrátí se brzy. Jeden po druhém se vraceli zpět a my je upínaly na vodítka. Jenomže ta nepoučitelná láska k našim čtyřnohým se nám docela nevyplatila, když jsme jim opět dopřáli volnost a oni se vydali lovit směrem k frekventované silnici. Vážně neobvyklý pohled, když se smečka šesti psů řítí přes silnici a pak se vrací z5. Nevýhodou byl horizont, přes který nešlo vidět. A brzdící střechy aut, které jsme zahlédli v nás probouzeli zoufalství. Naštěstí zbytečně. Ale i tak. Kvůli naší nezodpovědnosti, či blbé shodě náhod mohlo dojít k neštěstí. No a pokud vás ještě z nějakého důvodu zajímá, proč den s velkým H, tak ... Bernee si cestou smlsl na pár ho****. Prasák jeden.


27.2.2013


Nechápu se. Mám prázdniny a místo toho, abych vyspávala do oběda, se stejně probudím a mám chuť venčit. Vyvenčím oba a pak půjdu na cvičák. To byl můj skvělej plán, než mi ho Marley docela pokazil. Prokouzl za branku, když jsem vycházela s bíglíkem a odmítal se vrátit domů. Zklopené uši a prosebný pohled mě přemluvili.Už dopředu jsem tušila, že dnešní trénink, vlastně tréninkem moc nebude. Ale můj dobrý zkutek se mi nakonec trochu vyplatil. Kromě rozkousané misky teda.
Ale od začátku. Marley byl jako Alenka v říši divů. Skočky, tunel, houpačka.. Co to jako je? a tak si všechny překážky vyzkoušel na vlastní kůži. Jen na houpačku nesebral odvahu a o tunelu chvíly přemýšlel. Za nejúžasnější věc na cvičáku, ale stejně uznal naši misku.





Co je to,ale za spravedlnost, že mi Marley kouše MOJI misku, k tomu ještě zacpal svým zadkem vchod do tunelu a já musím makat. Prostě se v Berným probudila touha, asi naštvat Marleyho, a misku mu sprostě sebrat.





No ano, za 6 let jsem poprvé viděla jak si Bernee hraje. A dokonce nám to šlo i potom, s normální hračkou :)



16.2.2013


Sotva ráno rozlepím oči, táta už je nachystaný a čeká až půjdeme na procházku s našima mazlíkama. Ale já vám něco povím, vůbec mě nebaví o půl deváte ráno se brodit sněhem, sledovat našeho loveckého boxera jak zdrhá za zajícema a zase se vrací, protože mu nestačí dech. No a Bernee tiše závidí na flexině. Kručení v břiše mi připomnělo, že jsem se ani nestihla nasnídat. Takže se nacpu před obědem a pak budu hladová.
Tunel už máme doma a poctivě jsme trénovali, fenka v kurzu už nehárala, a tak jsme si ho aspoň užili. Docela mi to prcek vynahradil i za ty předešlé protivné kurzy. Krásně se soustředil a přemýšlel, jak na nové věci. Pořádná paráda však pro něj byla, když jsme přišli ke koním. Smrad, kobyláky, kočičince, granule a obrovský "psi" s kopytama.
Není nad pohled na psa, který se válí v hov*** a honí koně. Už na cestě domů mi v autě chrápal na nohách, když jsme přijeli okamžitě si to nasměroval do boudy. I já mám po dnešku dost takže dobrou.



26.1.2013


Dnešní cvičák? katastrofa :). Háravá fenka amerického staforda Berneeho naprosto okouzlila. Nejen že nevnímal moje povely, jídlo ani náš program. Ale dokonce se rozhodl fenečku si hlídat a vrčel na všechny psy kolem. A všechno vyvrcholilo tím, že když proskočil kruhem, "otočil se na podpatku" a pelášil si to vyřídit s jedním mladíkem co nenápadně pokukoval na jeho milou. Můj Bernee?? ach ty pudy..