7.6.2014 Doglympics Games

Klubovky, na které jsme se těšili a do poslední chvíle doufali, že si budeme moci zaběhat, kvůli Lancelotkové tlapince, se nakonec povedli. Od začátku panovala dobrá nálada pařného letního dne. Po odprezentování se všech zúčastněných se stolek zaplnil cenami. :)

Nakonec jsme zvládli všechny tři běhy. První z nich - Gambler byl poněkud šílený. Po třech týdnech nic nedělání jsem Lanceloťáka odložila na start a v duchu si libovala jak krásně jsem vymyslela bodovanou trasu s ambicemi na první příčky. Z omylu mě však Lancelot vyvedl poté, co zvedl svou prdýlku ze zěmě a oběhl první překážku. Tím jsme ztratili spoustu času a tak nějak celý běh nebyl podle mých představ. Lancelot byl jako divá zvěř vypuštěná z klece a ukočírovat ho byl vážně kumšt.
Šup sem, šup tam se nám podařilo daleko lépe. Už jsme byli rozcvičení a sehraní, což bylo opravdu znát. Úspěšně jsem zvládla zaběhnout Lancelotovu trasu, hned po něm a nepokazit mu jeho čistý běh.



Třetí běh družstev - štafetu jsme běželi společně s dalšíma dvěma bílýma parsonama aneb Klub bílých parsonů. No dohnojili jsme co jsme mohli, ale hlavní je, že jsme si to užili a neskončili jsme poslední... tedy předposlední.



V součtech - tedy 17., 1. a 26. místo, jsme se nakonec umístili 7./27. Nejdůležitější však pro mě je rostoucí důvěra nás obou. Čím dál víc si se svým psem připadám fajn a to je samozřejmě to největší vítězství ze všech.



13.4.2014 Bratislavské potrénováníčko

Zvedla jsem hlavu od učení a vydala se s Denisou na její Bratislavský trénink, spíše jako společník ;). Areál byl přímo na kraji Brastislavy v moc pěkném prostředí. Tentokrát jsme nebloudili. Auto jsme měli nedaleko placu a tak by si člověk řekl, že všechno bylo ideální. Bylo.., tedy aspoň téměř :) Občasné poprchání, procházející lidé skrz parkur a plac blízko silnice mi naháněl infarkt. Ovšem bezpečné překážky a příjemné lidi jsme tam potkali. :) Lancelot s čerstvě dokončeným slalomem si zvykal na tuto překážku v parkuru a ještě k tomu na cizím slalomu, ale i tak se s tím popral statečně. Krásně mu to šlapkalo. Vážně mě moc potěšil. V poledne jsme měli pauzu na výborný obídek - již mé tradiční těstoviny se sýrovou omáčkou a hned po té jsme opět pokračovali. Videjko je spíše památeční, jelikož kameraman nejpovedenější okamžiky zaspal!!



6.4.2014 Šmoulovaná

Iron dog nám nevyšel kvůli nemocinkání mojeho Parsoňáka smolného, ale o to víc jsme se těšili do Kyjova na Šmoulovanou. Poslední štěňátkovské závody, taková nostalgie. Už je to velký chlap, co nemá co dělat mezi štěňatama. Dnes tedy naposledy..

Tunelové rovinečky, křivinečky se na nás pěkně vyřádili. Ranní rosa, nejisté odložení, pomalé nohy Kristýnky a tunelová rovinka - zabijácká kombinace. Já jsem se teda skoro přizabila, nestihla to a na prckovy bylo tipnout si, která díra tunelu je ta správná. Samozřejmě mu přišla mnohem zajímavější ta, do které musí zatočit, rovinky jsou přece pro štěňata. A tak jsem si pro ponaučení, jela příští týden koupit kopačky. Druhý běh se vydařil lépe. Tráva uschla a tak jsme letěli o sto šest, přesto to však na první místo nestačilo :)) Největším úspěchem však je odložení, které Lancelot nepokazil, motivace na hračky i na jídlo, sehraný výkon a podpora mých nejbližších <3. Máme se fajn, je nám skvěle.



1.2.2014 Ledový Jump

Do Nového roku jsme, tedy aspoň myslím, vstoupili pravou nohou. Náročnost tréninků se podstatně zvýšila a už nejsme považováni za štěnda, od toho už jsou tam jiní :)) Proto jsem se rozhodla, i když na poslední chvíli, že přestoupíme ze štěňat do začátečníků i na závodech. Konkrétně na prvních letošních závodech v Mikulově.

Přijeli jsme na místo, odprezentovali jsme se, vyvenčili psíky a co nevidět už jsme, tedy spíš Lencík seděl na startu. Odložení bylo na nic, tunelů tam bylo moc a tak nějak jsme se diskli. Lancelotek se nezapomněl zastavit a rozhlídnout se, kde jaký pejsek štěká :) V jumpingu I už odložení nebylo na nic, ale přímo na ho*no a doběhli jsme s dvěmi odmítnutími. Jumping II už jsem brala čistě tréninkově. Byla jsem přesvědčená, že i jen minimálně pochybné odložení vrátím, za cenu diskvalifikace, a budu se snažit vše provést technicky správně. Ovšem Lancelot na startu seděl jak přibitý, zvládli jsme i kačku,francku, jednoduše všechno tam, kde mělo být, no jenomže na rovince se mi prostě podlomila noha a bum.. To se prostě může stát jen mě :)) Aby toho nebylo málo oběhli jsme poslední skočku. A tak zklamaná ze svých katastrofálních výkonů s mým těžce pubertálním parsonem jsem čekala až doběhá Kimík a pojedeme domů, tentokrát už s otevřenýma očima, zaměření na vše co nám dělá problém, odhodlaná trénovat, aby to příště dopadlo lépe. Doma je prostě doma, a na závodech se musí naučit běhat taky.



Nebyl by to zas tak zlý den, kdyby se nám nevybila baterka v autě :) Takže lítání a shánění kabelů nás neminulo. Asi po desítkách neúspěšných pokusů už jsem si myslela, že neodjedeme. Ale poslední pokus vyšel.. Člověk by si řekl, že už se nic stát nemůže, ale nikdy neříkej nikdy. V brně se nám nevyhnula dopravní komplikace. Nojo, s tatínkovým BMW jsme to najisto nabořili do kolem jedoucí KIji. Naštěstí na našem autě nešlo ani nic poznat. Opravdu unavená a vystrašená jsem se hrozně těšila domů. No a aby toho opravdu nebylo málo, večer jsem ještě rozbila talíř, který by mi ovšem měl přinést již vyčerpané (výhra granulí a poukázky) štěstí.

Ještě bych vám chtěla říct, že nebýt mého odhodlání postoupit dál a mých katastrofálních výkonů, opravdu bych si myslela, že můj pes je batman, že zaběhne téměř vše a na závodech bude dávat stejný pozor jako na tréninku. Díky této zkušenosti jsem zjistila, že opak je pravdou. Ale i tak, žádné příští závody nezruším, naopak udělám vše proto, aby do té doby vymizeli všechny problémy, které jsme měli v Mikulově. A zase mám inspiraci na čem pracovat. Není jiné rady než běhat, běhat a běhat a nejen doma, ale všude kde to jde :)